I přípravka si zajela zpestřit zimní přípravu do Pardubic!

Na první halový turnaj letošního roku vyrazila naše přípravka do Pardubic opět v poněkud okleštěné sestavě, ve které chyběly některé stabilní opory. Po solidním výkonu na posledním turnaji roku v Plzni jsme doufali, že na něj navážeme, a i bez ofenzivních tahounů dokážeme potrápit nejednoho soupeře. Jak už to ale bývá, téměř ve všech zápasech nám utekl začátek a rychle jsme prohrávali.

Proti domácímu modrému týmu Pardubic jsme nechali soupeři až příliš mnoho prostoru. Navíc jsme pod tlakem často faulovali a darovali mu hned čtyři nájezdy! Díky skvělému výkonu gólmana Daníka Benedy (vychytal tři ze čtyř nájezdů) a výraznému zlepšení obrany ve druhé půli jsme nakonec prohráli „jen“ 0:2.

První půle proti Svítkovu se nám už vůbec nepovedla! Hned na začátku odstoupil kvůli zranění spolehlivý obránce Tom Zavadil, a dlouho nám trvalo, než jsme se s touto ztrátou vyrovnali. Soupeř toho využil a postupně navyšoval náskok. Už to vypadalo na debakl, když se naši kluci konečně rozehráli – druhou půli jsme neinkasovali, ale bohužel ani neskórovali. Po polovině turnaje jsme tak měli o čem přemýšlet.

S návratem „Zavyho“ do obrany jsme začali aktivněji a zodpovědněji, což nám přineslo vedoucí gól. Soupeř z Hradce Králové sice brzy vyrovnal, ale dvěma dalšími góly jsme si vedení vzali zpět a slavili vydřené, ale sladké vítězství – bohužel poslední. Skórovali kapitán Hubík Sejtko a dvakrát benjamínek Honzík Veselý, kterého jsme si vypůjčili z Minipřípravky.

Do závěrečného duelu s bílým týmem Pardubic jsme nastoupili s vírou, že smůla je pryč a naladíme se na vítěznou vlnu. Pardubičtí borci ale byli proti. Krásnými kombinacemi a aktivní hrou překonávali naši obranu, zatímco my jsme se nedokázali prosadit. Konečný stav 0:3 je milosrdný – opět díky heroickému výkonu obrany a gólmana, na kterém si soupeř několikrát vylámal zuby.

Komentář trenéra (Jirka Křemen):

Nebudu lhát – čekal jsem víc. Doufal jsem, že při absenci našich opor se šance chopí ostatní a objeví se nový tahoun. Částečně se to podařilo: našim nejlepším střelcem turnaje se stal Honzík z Minipřípravky se dvěma trefami. Jenomže celkově jen tři góly za turnaj za celý tým jsou zoufale málo! Náš útok nebyl schopný vyvézt míček na soupeřovu polovinu, podržet ho a ohrozit branku. Míčky jsme spíše odpalovali, nastřelovali na gólmana přes celé hřiště, směrem dopředu si pořádně nenahráli. Vše většinou bez nápadu. Pokusy o vyvezení míčku končily už na polovině hřiště, kde se hra obracela proti nám. Soupeř tak valil jeden útok za druhým a my se málokdy nadechli k vlastní kombinaci a odpočinuli od neustálého bránění. Do soubojů chodíme pozdě (možná ze strachu), často držíme v soubojích hokejku jen v jedné ruce (načež hokejka pak letí vzduchem), nedostupujeme hráče, při napadání zastavíme metr před soupeřem a čekáme, kudy nám uteče. Ve sprinterských soubojích ztrácíme i přes počáteční náskok. Na tom všem musíme zapracovat – a není toho málo. Abych ale nebyl jen kritický: pozitivem je, že i přes chyby v obraně jsme proti silným soupeřům dokázali bránit celkem obstojně (hlavně ve druhých půlích). Na rozdíl od jiných týmů jsme dostali relativně málo gólů. Dostat od Pardubic dva a tři góly by nebylo špatné, kdybychom měli útok, který dá o gól víc (s plnou sestavou reálné). Jiné týmy dostaly od Pardubic i Svítkova mnohem větší příděly. Líbil se mi i výkon proti Hradci. Vidím snahu a zlepšování našich borců. I přes slabší výsledky v tomto turnaji je patrný posun správným směrem. Jsem rád, že jsme zápasy nikdy nezabalili a ve druhých půlích ukázali touhu s výsledkem něco udělat, nebo alespoň neprohrát s ostudou. To se podařilo a za to jsem na kluky pyšný.