Vicemistr extraligy Langthaler: Chci pomoct Hostivaři a mám co naplňovat!

autor: Marek Brož            vloženo: 10.10.2011

Před téměř dvěma lety byl součástí zimní přestupové bomby. Do Hostivaře přišli extraligoví borci Denis a Langthaler. Oba se stali klíčovými hráči týmu a druhý jmenovaný dokonce Hostík vedl i jako trenér. Poznejte v dlouhém a zajímavém rozhovoru jaký je jeden z lídrů Hostivaře, Jan Langthaler.

„Tybláho, první rozhovor po roce a půl tady," načal Langi svoje povídání. Asi samou radostí z toho, že se o něm bude mluvit, zapomněl, že je to už jeho druhé interview. V tom prvním před rokem a půl říkal třeba: „1. Národka je také kvalitní soutěž, ale já věřím, že v ní dlouho nebudeme. Snad pozdvihnu úroveň týmu a doufám, že si zahraju extraligu v barvách Hostivaře. Líbí se mi tady, ale jsou tu určitě místa, která by se dala zlepšit." Od té doby uběhla opravdu spoustu dní! Áčko Hostíku vystřídalo dva trenéry, v útoku od února 2010 zbyli jen čtyři stejní hráči a Jan Langthaler je dokonce čerstvým vicemistrem extraligy. Jen ne v barvách Hostivaře... Přečtěte si, jak mluví o klubu z Prahy 15 nyní.

Jan Langthaler, hráč Hostivaře, ale také vicemistr extraligy z minulé sezony. Objasni trochu tvoji hráčskou situaci, i jaký systém má tvé nasazování v Ústí a Hostivaři?
Ahoj (usměje se). Tak prvně je důležité říct, že jsem hráčem Hostivaře, která mě v takovém hluchém hokejbalovém období cca před 2 lety koupila právě z Ústí. Poté, co se do Elby vrátil na pozici trenéra Patrik Cerman, jsem dostal nabídku na opětovné působení v tamním týmu, a jelikož je nabídka hrát extraligu hokejbalu moc lákavá na to, aby se dala odmítnout, ale zároveň jsem chtěl zůstat loajální k Hostivaři, domluvili jsme se na střídavém startu a v letošní sezoně to vychází tak, že bych měl odehrát cca 16 zápasu za Ústí a 14 za Hostivař.

A dál?
Co se týká play off, tak jelikož jsem loni působil v Ústí, tak letos bych měl pomoci prioritně Hostivaři, pokud se tam probojujeme, což teda doufám!

Po letech se tím ale úplně roztrhla dvojička Langi - Deny, protože tvůj parťák Honza Denis nastupuje přednostně za Vlašim. Už jste nechtěli hrát jen spolu?

Hmm, bavili jsme se spolu jako každý rok i před touto sezonou, co dál, ale já dostal nabídku opět od Ústí a Deny od Vlašimi a chtěl si taky zahrát extraligu, navíc ve Vlašimi mají i nějaké ty „bonusy", takže se nedivím, že tam hraje. Čekal jsem, že si spolu zahrajeme aspoň pár zápasu za Hostivař, ale zatím nám to moc nevychází. Ale s Denym se sem tam scházíme i mimo hokejbal, takže si nemyslím, že bychom se nějak roztrhli. Já doufám, že se Denymu bude dařit a my si ještě někde zahrajeme. Navíc spolu hrajeme v jednom týmu v kralupské AHL.

KDO PŘIČUCHNE K EXTRALIZE, NECHCE NÍŽ

Když se vrátíme k extralize a měl bys porovnat ji porovnat s národkou, vidíš i jiný rozdíl, než rychlosti? Co se týče zázemí týmů, fanoušků, rozhodčích, aktuálnosti médií, atd...
Nemyslím si, že by byl nějaký velký rozdíl v zázemí. Ale je to možná způsobené tím, že Hostivař má zázemí velmi kvalitní. Ale v ostatních věcech má extraliga hodně navrch.

Zkus být konkrétní.
Myslím si, že kdo jednou přičuchne k extralize, už se mu nebude chtít hrát níž. Jak rozhodčí, tak přístup hráčů a trenérů je poměrně odlišný. Já osobně vnímám třeba v Ústí takovou větší zodpovědnost jednotlivých kluků za výsledky týmu. Ale je to taky tím, že Hostivař je mladší tým a hrála nižší soutěže a postupně tu taky přicházejí na to, že je potřeba více profesionality a lepší přístup k tomu, aby Hostivař stoupala stále vzhůru. Co se týče porovnání obou soutěží, tak největší rozdíl je v taktické vyzrálosti týmů. V extralize všech 5 hráčů jedné lajny ví, co má dělat a ten systém dodržují, v I. národní je to hodně o individualitách a improvizaci, přestože jsou znát náznaky zlepšení.

A srovnání, co je v Hostivaři a Ústí stejné?
Parta lidí, ta je v obou týmech výborná a vždycky mi je líto opouštět jeden tým a přejíždět do druhého, ale hned mě to pak přejde. Je sranda, jak mě v obou týmech navádějí, ať dávám přednost jen jim, ale to není tak snadné. Jsem trochu schizofrenní v tomdle.

Naprosto jednotný jsi na obou frontách, co se bodů týče: v extralize 3 zápasy a 3+3, v první lize 4 utkání s účtem 1+7. Jak se cítíš?
Docela dobře (smích). Když se daří, tak se daří! V obou týmech dostávám hodně prostoru, takže dokud jsou body a tým vyhrává, tak je všechno v pořádku. V Ústí máme super jednak útočnou lajnu s Lukášem Soukupem a Michalem Hubeným a jednak dobře sehranou přesilovku. V Hostivaři pak hrajeme s Márou Brožem a doplňuje nás Ondra Jaroš a daří se nám taky, myslím. Jen ty přesilovky musíme ještě potrénovat...

Pustil ses do konkrétního srovnávání spoluhráčů, takže tvoje pozice je v obou týmech stejná?
Úplně stejná asi není, ale v obou týmech ode mě hodně očekávají a v obou týmech bych měl patřit mezi hlavní tahouny a je logické, že v nižší soutěži by se to mělo projevovat ještě více než té vyšší, takže mám co naplňovat, ale těším se na to.

Jaké jsou tedy hokejbalové přesnosti Jana Langthalera?
To je otázka pro někoho jiného přeci!

Ale není!
Řekl bych, že přihrávka, přehled, čtení hry a zápal (usměje se). Snad... Chtělo by se mi říct, že i nájezd, ale to neřeknu nebo dopadnu jako Robert Reichel, kterej od tý doby, co řekl v Naganu, že dává furt, tak žádnej nájezd snad nedal (smích).

MRZELO MĚ, ŽE JAKO TRENÉR KONČÍM

Hodně lidí si všimlo, že se změnil tvůj přístup k hokejbalu. Co je letos jinak? Nebo jsi přehodnotil své postoje po účasti ve finále extraligy?
Sám nevim. Po loňské sezoně, která se celkem povedla, mě to začalo více bavit. Dopomohla tomu i moje několikatýdenní „trenérská" anabáze, kdy jsem si nemohl dovolit chybět na tréninku. A taky na sobě vnímám víc zodpovědnosti a asi i trochu stárnu a uvědomuju si, že už tolik let hrát nemusím, tak nechci promrhat svoje nejlepší hokejbalová léta (usměje se).

Langi - trenér! Jaké to bylo?
Tak to byste měli zeptat spíše hráčů Hostivaře...

Sám přeci vnímáš okolí! Setkal ses s nějakými negativními reakcemi na tvou osobu trenéra/hráče?
Setkal jsem se maximálně jen s nějakou krátkodobou reakcí, která vyplynula z akce nebo části hry či tréninku, ale to je normální. Emoce ke sportu patří, i já často peskuju spoluhráče víc než bych chtěl. Navíc stejně bych nic konkrétního nezmiňoval, tyto věcí mají zůstat jen v kabině.

Tak aspoň řekni, jak to vůbec vzniklo, že ses do téhle pozice dostal?
Ještě pod vedením trenéra Manerta jsem viděl spoustu nedostatků, a když jsem se dostal do situace, že jsem to mohl alespoň částečně napravit, tak jsem to zkusil, jak jsem nejlépe uměl. Nicméně nikdy nedělá dobrotu, když trenér je i zároveň hráč a nemá takový odstup a přehled o hře. Takže ačkoliv mě malinko mrzelo, že moje trenérská anabáze končí, tak momentálně jsem fakt rád, že jsme sehnali nového trenéra a já se můžu soustředit pouze na hru. Člověk může totiž dělat naplno jen jednu věc. Navíc si myslím, že trenér Moravec je přesně to, co Hostivař momentálně potřebuje.

Jak to myslíš?
Působí na mě pozitivně. Ani nic jiného říci nemohu, když je to veřejný rozhovor a já chci dál hrát (směje se). Ale vážně... Hostivař něco takového potřebovala a pan Moravec byl ideální volba. Samozřejmě vše ukáže čas. Vše si musí sednout. Třeba rychlost projevu pana Moravce dělá podle mě pár hráčům v Hostivaři zatím potíže (směje se), ale to se poddá.

Ty sám bys chtěl ještě někdy v budoucnu trénovat?
Asi ano. Ale zatím nemám ty ambice se tomu věnovat nějak naplno. Možná to přijde s věkem, kdy už nebudu tak platný v poli, tak pak je možné, že se k tomu nechám ukecat, pokud bude někde zájem, třeba u dětských kategorií, kde je určitě vždycky nedostatek lidí.

TÁTA MI ŘÍKAL: NAZNAČ, AŤ ZMÁTNEŠ SOUPEŘE

Když mluvíš o dětech, uvědomuješ si, že už teď jsi pro ně vzorem? Třeba pro žáčky Hostivaře, kteří sledují výsledky áčka a ví, kdo má kolik bodů. Pak přijdou na zápas a dívají se, jak hraje ten produktivní Langthaler...
Nepřijde mi, že by se moc dětí chodilo koukat na náš hokejbal, ale pokud ano a vnímají to, tak jedině dobře (usměje se).  Pamatuju si, jak jsem chodil v Kralupech na zápasy áčka, když jsem hrával jako malý hokej. Jenže přeci jen ten hokej je trošku více koukatelný a zábavnější z pohledu diváka než hokejbal. A jestli se děti budou přetahovat o to, jestli je lepší vzor Borkovec, Škrobák, nebo jiní, tak to nám jenom zvedne náladu (usměje se).

Koho ty sám jsi měl, nebo máš vzor, od kterého jsi odkoukával, co se dá zlepšit?
Některé „moves" jsem odkoukal od Pidiho (Štěpánka z Ústí), jeho pokrytí míčku na útočné modré či v útočném pásmu, nebo to, jak se dostává s míčkem z obranného pásma, se mi líbí hodně, takže to jsem určitě pochytil od něj. Pak mě inspirovalo několik hráčů v Habešovně, kde jsem hrál a za nás si míček s ledovým klidem vodili Marián Juráček či Marek Váša. Byli atakováni a nedělalo jim problém se jen otočit a míček si podržet a napadající hráč proletěl bez úspěchu a v tom opravdu vynikali oproti jiným, kteří míček při prvním problému odpalovali od sebe. To jsem chtěl vždycky umět a snažil jsem se tento klid najít i v mojí hře. A nakonec mě asi inspiroval i můj táta. Jeho rada z mládí mi zní v hlavě doteď. Několikrát mi vždycky říkal, abych nejprve naznačil, než něco udělám, ať zmátnu soupeře, a to se mi vyplácí neustále.

Věříš, že si i letos zahraješ o titul? I kdyby jen v první lize?
Mám výhodu oproti ostatním hráčům, že mám dvě možnosti na týmový úspěch, takže věřím, že alespoň v jednom týmu to vyjde (usměje se).