Trenér nejmenších, Jaroslav Skalický: V práci s mladým kolektivem se člověk učí celý život! 

autor: vedení mládeže o.s.           vloženo: 12.12.2011

Přišel, viděl, trénuje... stručné a výstižné. Jaroslav Skalický se se svou rodinou v Koma Areně zjevil v úvodu letošního února a už u nás zůstal. Nejdříve coby ambiciózní a vnímavý rodič svého sedmiletého synka s maskou, nyní už dva měsíce ale i jako trenér nejmladších kategorií HBC Hostivař. A práce s nejmenšími ho zatím, zdá se, maximálně naplňuje. Připravuje tréninkové jednotky jako málokdo, neustálé vyhledává nová cvičení a aktuálně svým ovečkám připravuje dokonce vlastní šatnu v tréninkovém zázemí Koma Areny. Během dvou měsíců už má na kontě i několik úspěchů. Na domácím turnaji ani na turnaji na Praze 8 jeho svěřenci nepoznali hořkost porážky...

Už to bude téměř rok, co si se svým sedmiletým synem přišel do HBC Hostivař. Vzpomeneš si ještě někdy na první kontakt s klubem?

Ano, vzpomenu si, jak jsem sms kontaktoval pana předsedu Ondru Nováka a poté jsme telefonicky domlouvali první návštěvu v KOMA aréně. Musím uznat, že mne mile překvapilo, kolik toho o nás věděl . Marečka jsme přihlásili na hokejbal za odměnu. Na první schůzce to vypadalo úžasně, bohužel jsem nemohl být přítomen od začátku, ale když jsem přišel, viděl jsem rozzářené očička Máry, který pobíhal v buňce v betonech a byl spokojený, věděl jsem, že to je to pravé. Byli jsme zavaleni spousty dárky a informacemi, s kterými se vraceli spokojeně domů.

Přitom moc nechybělo a mohl si běhat spíše po hřišti na Lužinách nebo na Palmovce. Co nakonec rozhodlo pro Prahu 15?

Určitě je tomu tak, jelikož jsme nejdříve prohledal i s mou ženou Janou veškeré kluby v Praze a osobně je navštívili. Palmovka se nám nelíbila svou strašidelnou stezkou a byla daleko, Kert Park na můj vkus nepůsobí moc profesionálně, i když se zde hraje extraliga. Na první setkání s KOMA arénou nezapomenu, jelikož jsem si hned řekl, že zde se něco bude dít !!! Reference nám dal také můj synovec Jirka Vostárek z Nového Strašecí, který již od mládežnických let svádí souboje na hokejbalových kolbišťích a velice nám Hostivař doporučoval. Posílal články a i se zmínil o fajnovém předsedovi. Určitě musím zmínit příjemnou atmosféru, přátelství a úžasné zázemí, které je na tento sport nevídané. Obrovská chuť neustále něco zlepšovat.

Od té doby se hodně změnilo. Marouš chytá v přípravce i minipřípravce Hostivaře, ty si se stal trenérem obou kategorií! Jak se zžíváš s novou rolí ve stále mladém hokejbalovém klubu a čím tě role trenéra nejvíce naplňuje?

Mára už před příchodem k hostíkům měl rozmyšlen svůj post, proto jsme trávili zimní večery převážně na hokeji v blízkosti brankářů. Příchodem do klubu se mu vyplnilo přání stát se brankářem. Samozřejmě vím, jak je důležité podporovat sportovní rozvoj dítěte a jelikož času stráveném na Hostivaři je více než-li jsem si představoval, začal jsem si pohrávat s myšlenkou jak se více angažovat. Předseda je velice vnímavý a jelikož jsme se dost spřátelili, funkce byla na světě. Před lety jsem byl trenérem v individuálním sportu a tak je tohle pro mne obrovská výzva, kde mne čeká spousta neznámého a to mne hrozně oslovuje. Hlavně musím podotknout práce s mladým kolektivem, zde se člověk učí celý život.

V minulém víkendu sis připsal s přípravkou na konto dokonce první vyhraný turnaj, který si posléze označil za velký zážitek. Jak hodnotíš s odstupem pár dnů zatím asi nejvydařenější akci pod tvým velením?

Poopravil bych tě, jelikož první úspěch jsem s přípravkou zažil již v říjnu na turnaji, kde jsme jako jediný tým nepoznali prohru, zaznamenali jsme jedinou remízu s Nižborem. Bohužel se tento turnaj oficiálně nevyhlašoval, což je škoda, ale beru i tento turnaj jako první úspěch. Rebel Cup, který dokázala pod mým velením tato bezva partička získat, je ukázkou obrovského nasazení doplněná talenty, které mám momentálně k dispozici. Ukázalo se, že na všechny děti něco platí, stačí najít recept jak na ně. Samozřejmě zkoordinovat vždy kompletně celý tým, aby šlapal na plný plyn, není žádná legrace a to se potvrdilo i po tomhle turnaji, jelikož večer jsem vytuhl ještě dříve než Mára. Pro mne je dost důležité nasazování i nezkušených a nových hráčů do hry, protože pevně věřím, že se mi to v budoucnu zúročí.

Mezi nejmenšími je opravdu několik nadějných talentů. Zvláště Jan Čejka, Štěpán Bůžek a Daniel Vaniš vyčnívají nad své vrstevníky. Jak vnímáš nesporný talent nejen těchto kluků, kterým většinou ještě není ani deset let?

Určitě je to velká výhoda pro tým přípravky, protože se mohou nově příchozí hodně naučit, dále je zde určitá rivalita mezi samotnými talenty a můžou již nyní být pro některé vzorem. Chci jen aby zůstali pevně nohama na zemi a neskončili dříve než začnou mít opravdové úspěchy např. v Extralize dospělých.

Tvůj syn Marek se uchytil v brance hostivařských přípravek a pozice gólmana ho, jak se zdá, stále naplňuje. Jak nyní s manželkou Janou doma bojujete s hyperaktivním synkem, o kterém moc dobře víme, že ani chvilku neposedí?

Ano skutečně Marek brankářem na každém kroku, doma v pokoji má branku a připravenou florbalku a při každé příležitosti se postaví do branky, nebo jen tak cvičně vystřelí pár ran, takže sousedy máme skutečně skvělé, jelikož ještě ani jednou na nás nezvonili. Klidně začně v brankářském postoji pózovat i na autobusové zastávce. Opravdu je to malý neklid, pokud je u KOMA arény ihned zmizí mezi šatnami a baví se s kamarády, které si skutečně oblíbil. Dětský kolektiv je zde báječný. Jinak nám s Janou dává pořádně velký záhul, protože udržet jeho soustředěnost je velikým uměním.

V lednu to bude rok... 12 měsíců, přes 360 dní! Do Hostivaře už nesporně tvá rodina patří. Jaká je zatím tvá nejsilnější hostivařská momentka? Na co už nyní víš, že budeš do konce života vzpomínat? Jsou to vítězné chvilky s dětmi, nebo spíše bujaré večírky (jednání) s předsedou?

Malá oprava, bude to až v únoru jelikož to bylo po pololetním vysvědčení. Určitě nejsilnější moment, který mám před sebou je bezesporu mistrovství minipřípravek, které se konalo právě v Hostivaři a tým minipřípravky zde skončil na 4.místě. Nezapomenu zcela jistě na vychytané nájezdy proti výborně hrajícím ježkům, kde si to rozdali gólmánek Mára ( cca 5 měsíců ) versus Kačenka ( hokejová brankářka ) , slzy se mi hrnuly do očí, když jsem viděl tu obrovskou radost ... Samozřejmě i s předsedou mám jednu do konce života, jelikož načapat zloděje u KOMA arény byl pořádný adrenalin.

Zpět k dětem... Co dle tvého názoru dnešním dětem schází k ideálnímu přístupu ke sportu? Přeci jen skutečně platí to, že my jsme byli jako děti naprosto jiní... souhlasíš?

Bohužel musím souhlasit, ale je to dáno dnešním moderním životem. Ve světě PC her, Facebooku, PSP .... Je složité z pohodlí domova vylákat děti do sychravého počasí a donutit je k nějakému pohybu. Dále je to o velké obětavosti a možnosti rodičů. Jelikož u těch nejmenších je to otázka doprovodu, což je velice časově náročné a ve většině případů je to souhra celé rodiny. Určitě se situace změnila a hodně velkou roli zde hraje přístup rodičů.

Spolu s předsedou klubu a koordinátorem náborových akcí připravuješ od nového roku naprosto nový, v hokejbalu zřejmě ojedinělý koncept pro nábor a vedení dětí v kategoriích minipřípravky. Co je hlavním cílem tohoto projektu?

Určitě hlavním cílem je rozšířit dynamicky hokejbalovou minipřípřípravku a otevřít ostatním funkcionářům a hokejbalovým trenérům oči, aby pochopili , že i v tomto sportu se dá lépe pracovat s mládeží, pokud bude klub aktivněji spolupracovat s ostatními instituty. Vždy je to o přístupu a pokud chceme kvalitnější souteže, musíme začít pracovat jinak. Podívejme se na fotbal, hokej, tenis, florbal a jiné sporty, kde to jde. Proč by to nešlo zde ?

Co podle tvého názoru povede k úspěšnému zvýšení počtu dětských hráčů v hostivařské minipřípravce a na čem se musí nejvíce zapracovat?

Jednoznačně se jedná o zázemí, pokud chceme přilákat nové děti , musíme být připraveni jim prvotně poskytnout výstroj, zázemí a pocit, že si tento sport vybrali oni, ne rodiče ! Především je motivovat malinkatými dárečky v rámci turnajů a probouzet je k soutěživosti. Hodně důležitým faktorem je vlastní kolotoč turnajů, zápasů atd.... Podívejme se např. na hokejové miniturnaje, naprostá paráda. V neposlední řadě nesmíme opomenout kvalitní trenérské zázemí a nadšení ostatních důležitých osob, kteří za vším stojí.

Zanedlouho vstoupíme do nového roku 2012. Co od něj očekáváš a myslíš, že bude hokejbalově úspěšnější, než rok uplynulý?

V první jarní části se chci zaměřit na fyzickou připravenost, dále začít vylepšovat dovednosti s hokejkou a samozřejmě očekávám turnajové ocenění za odvedenou práci. Jelikož se nám loňský rok hodně vyvedl, bude to velice náročné obhájit, ale samozřejmě se pokusíme poskočit opět o krok vzhůru. Důležité je vzbudit i s touto kategorií respekt jako mají např. Alpiq Kladno a minimálně zdvojnásobit členskou základnu. Mám spousta přání k nové sezóně, ale důležité je zdraví, chuť se dále vyvíjet a podporu ze strany důležitých lidí ve společnosti HBC Hostivař, kde jsem velice rád.

Přeji Všem krásné prožití Vánočních svátků a přeji šťastný úspěšný hokejbalový rok 2012.