Z finálového turnaje za měsíc domů! Pro Jonáše Jirce měl turnaj dorostu smutný konec!
Je to více jak měsíc, co se odehrál závěrečný finálový turnaj extraligy mladšího dorostu ve Světlé nad Sázavou. Asi víte, že kluci z Hostíku to dotáhli k bronzovým plackám. Bohužel se na tamním zimním stadionu odehrál také jeden nešťastný a smutný příběh.
Útočník Jonáš Jirec skončil po tvrdém dohrání v nemocnici na JIPce a měsíc strávil na lůžku, než ho předminulý pátek lékaři konečně propustili domů! Jeho zranění si jistě zaslouží pozornost a diskuzi.
V krásném prostředí zimního stadionu Světlé nad Sázavou to měla být oslava hokejbalu v podání dorůstajících nadějí. Bohužel pro sedmnáctiletého Jonáše Jirce turnaj dopadl úplně jinak. Byla sobota 11. června, když Hostivař nastoupila proti pozdějším mistrům, celku Autosklo H.A.K. Pardubice. Jonáš dal v utkání nejdřív gól, pak byl ovšem po tvrdém zákroku a pádu na mantinel odvezen do nemocnice v Havlíčkově Brodě. Jeho diagnóza je velmi krutá a i podle posledních zpráv bude mít doživotní komplikace.
Jedno dohrání u mantinelu = nespočet zranění. Málokdo si uvědomí, čím může jediným dohráním soupeři ublížit. Konkrétně Jonáš utrpěl natržení sleziny, vnitřní krvácení do dutiny břišní, krvácivé zhmoždění ledviny, poškození slinivky, zhmoždění tří žeber, ramenního kloubu a další, v kontrastu celého seznamu, drobnější poranění.
Hokejový zákrok s tragickými následky pochopitelně vyvolal po zjištění závažnosti situace obrovské emoce, které nenechaly chladným snad nikoho. Někteří v sobě kousali myšlenky na zraněného Jonáše, jiní si verbálně vylili zlost na každém, kdo navlékl pardubický trikot. V sobotu 11. června zkrátka úcta k jiným nevládla ani na hřišti, ani na tribuně.
Svou první reakci sepsal ve stavu silných emocí, lítosti a vzteku po příjezdu z nemocnice i pan Jirec, otec Jonáše. „Nezajímají mne v tuto chvíli věty, že zákrok byl v souladu s pravidly, že rozhodčí tento zákrok posoudil správně (hráč dostal 2 min.!!), že se moderní hokejbal takto hraje atd. V tuto chvíli je pro nás samozřejmě nejdůležitější zdravotní stav syna. Podobných zákroků v hokejbalu rapidně přibývá, a pokud s tím funkcionáři ČMSHb a vedení týmů nezačnou něco dělat, jednoho dne to některý hráč už nepřežije. Množí se názory rodičů, že za těchto okolností nedovolí svým dětem tento sport dále provozovat. My samozřejmě také,“ uvedl dále. Za svými slovy si ale dál stojí.
Co je brutální zákrok?
K celé situaci se vyjádřil také trenér hostivařské družiny a předseda našeho klubu Ondřej Novák. Pokusil se především přesně popsat celou událost předcházející těžkému zranění. „Definice brutálního zákroku není jednoduchá. V této situaci hráč dohrál soupeře ramenem na efekt, bez snahy odebrat mu míček. Cílem bylo hráče těsně po odehrání míče s co největší intenzitou sestřelit. Viděl jsem za x-let v hokejbalu spousty zákroků a po zvážení všech aspektů bych si tento jako brutální hodnotit nedovolil. Byl ale neuvážený, zbytečně tvrdý a dle mého názoru do současného hokejbalu již nepatřící. Další kapitolou pochopitelně je, jak ho ohodnotili rozhodčí utkání, přestože bylo hned jasné, že se jedná o faul se zraněním."
Na tomto turnaji však nešlo jen o jeden střet. Zranění Jonáše Jirce bylo pomyslnou špičkou ledovce. ,Nejen v tomto utkání bylo k vidění několik hokejových dohrání", říká Novák, kterému radost neudělal ani turnaj krajských výběrů ve Dvoře Králové, kde podle jeho slov nebylo k dalším zraněním po hokejových zákrocích u mantinelu daleko. To vše v kontextu neustálého odlehčování výstroje, kdy dnes hráči připomínají více fotbalisty než hokejisty, od kterých se náš sport rozvinul, prostě nedává smysl…
„Nejsem zase takový naiva a vím, že člověk riskuje u kterékoliv aktivity, a to zvláště u kolektivního, byť jen trochu kontaktního sportu. Sám jsem občas jako dorostenec hrával jako hovado, zažil jsem navíc podobné následky faulů i ve florbalu či basketu. My ale děláme hokejbal a měli bychom ho dnes někam směřovat, což se svazu myslím v poslední době v některých ohledech daří. Co se týče herní věci, si ale zatím nejsem jist, jestli učím kluky něco špatného já, nebo jestli do budoucna budu muset počítat s tím, že nás na vrcholných akcích někdo seřeže, kluci budou jezdit po nemocnicích a v samotném důsledku radši skončíme."
Schází úcta ke zdraví
V týdnu po skončení finálového turnaje mladšího dorostu se rozjela mailová diskuze pánů Jirce, Nováka, Kozla a zapojil se také předseda Pardubic pan Michal Drenko, který stejně jako všichni zmínění, popřál Jonáši Jircovi pevné zdraví a co nejlepší rekonvalescenci. Bohužel oficiálně se o těžkém zranění prakticky nikde nic nenapsalo… Hokejbalová veřejnost by ale právě o takovýchto zákrocích měla diskutovat a společně tvořit budoucnost hokejbalu. Není přeci cílem někoho kriminalizovat, ale nastavit si cestu, kudy se začneme všichni ubírat... Hokejbal je tvrdá hra, ale má svá pravidla, které je potřeba co nejdříve přesněji definovat co se týče fyzické hry! A na tom se dle našich informací i díky poznatkům dalších klubů v hodnocení HCM pracuje.
Jonáše v pátek 8. července, tedy sedmadvacet dní po onom osudném zákroku, konečně propustili z nemocnice do domácího léčení. Zesláblý, ale šťastný dorazil domů, ale čeká ho přísná dieta a pravidelné odběry krve a vyšetření ultrazvukem.
K dokreslení závažnosti celé situace přikládáme dva týdny starý popis všech událostí z úst pana Stanislava Jirce. Věřte, že tyto řádky stojí za to přečíst až do konce!
Sled událostí a postup léčby:
Na ARO Nemocnice v Havlíčkově Brodě byl Jonáš převezen sanitkou 11. 6. před polednem. První diagnóza po vyšetření na CT, RTG a Sono zněla: natržená slezina, natržené slezinné pouzdro a krvácení do břišní dutiny. Naštěstí nárazem nedošlo k utržení hlavní cévy, která slezinu zásobuje krví. To byl důvod, proč nebyl Jonáš okamžitě operován, a lékaři riskli záchranu orgánů. Náraz na mantinel dále způsobil silné zhmoždění levé ledviny a nadledviny. Důsledkem toho měl Jonáš silný výron krve do močového traktu. Naražený ramenní kloub a žebra se v kontextu vnitřních zranění jevily jako prkotina. Při RTG vyšetření ještě omdlel a při pádu si poranil levé ucho a oko, naštěstí bez vážných následků pro zrak. Po celou dobu, co byl v H. Brodě, byl pod silnými sedativy a opiáty, vleže upoután na lůžko 24 hod, připojen na monitorovací přístroje a elektronické dávkovače medikací a umělé výživy. V úterý 21. 6. Jonáše vrtulníkem převezli na JIRP Thomayerovy nemocnice, kde lékaři diagnostikovali celý rozsah poranění, který prý nebyl dosavadními vyšetřovacími metodami patrný. Výše zmíněná zranění rozšířili o zhmoždění slinivky a větší množství tekutiny v hrudní dutině. V té době již Jonáš přijímal normální stravu, takže okamžitě následovala dieta odpovídající stavu slinivky.
Na JIRP lékaři pokračovali v medikaci a nepřetržitém monitoringu, stále v režimu 24 hodin absolutní klid na lůžku. Po celou dobu stále nevylučují okamžitou operaci v případě komplikací, ale naděje na záchranu orgánů se zvětšuje. V pátek 1. 7. Jonášovi dovolili pod dozorem rehabilitační lékařky krátce opustit lůžko a dojít si na toaletu a osprchovat. První nejisté kroky pro něho ale byly jako zázrak a zároveň šok. Zhubl 10 kg a nohy se pod ním podlamovaly. Nyní (4. 7.) již chodí bez asistence a má naději, že tento týden bude snad již propuštěn do domácího léčení. Nemáme ještě závěrečnou lékařskou zprávu, ale podle předběžných informací bude Jonáš po dobu příštích 3-6 měsíců absolutně bez jakéhokoliv sportu a doživotně pod pravidelným lékařským dozorem. Nebudu se zmiňovat o míře konkrétních následků na stav zraněných orgánů, ale podle lékařů budou doživotní.
K příčině Jonášových zranění:
Souhlasím s Ondřejem Novákem, že není jednoduché definovat brutalitu zákroku. Tím spíš, pokud je v souladu s pravidly, tzn. rameno, ruce dole a bez výskoku. Pravidla ale patrně neposuzují razanci nárazu na mantinel a asi ani herní situaci, kdy jej lze či nelze použít. S odstupem času bych asi namísto přívlastku brutální použil slova nesmyslný, zbytečný nebo alibistický. Hráč, který jej na Jonáše použil, nezvolil férový souboj o míček tím, že za ním poběží rychleji. Raději si souboj usnadnil naražením soupeře na hrazení. Jako extraligový hráč určitě věděl, že Jonáš minimálně upadne na zem, nebude pokračovat v běhu a bude otřesen pro další hru. Patrně toto byl důvod zákroku. Tragické důsledky zákroku se ale v ten moment určitě nedaly předvídat.
Na mém výroku, že za současný více než kontaktní styl hry hokejbalu může ČMSHb tím, že nevychovává rozhodčí, trvám. Rozhodčí, kdyby byli voláni k odpovědnosti za míru agresivity a brutality při jimi posuzovaných zápasech, určitě by si dali větší pozor a včas a více za to hráče trestali. Pokud se to někdy stane, bude to jen dobře. Bohužel, pro Jonáše už ale pozdě.
Vážení, chci velice poděkovat Vám všem, kteří jste projevili upřímný zájem o Jonášovo zdraví. Všichni bez rozdílu, včetně činovníků HBC Autosklo - H.A.K. Pardubice a rodičů aktéra faulu projevili lítost nad jeho zraněními a přejí mu brzké uzdravení. To je třeba říct.
Jonášovým spoluhráčům a trenérům gratuluji k medaili a děkuji za to, že jsou vynikající kolektiv a parta slušných lidí.
